Něco o sobě

I když jsem nevyrůstala v křesťanské rodině ani ve víře, přišla doba, kdy si mě Ježíš našel. To už jsem měla 3děti a za sebou nevydařené manželství a pár stejně nevydařených partnerských vztahů. No bylo mě již přes třicet, kdž jsem zaplula do jedné nekatolické církve. 

Bylo více podnětů a okolností, které mě přivedli postupně do církve Katolické. To by bylo na dlouhé a obsáhlejší povídání, než jaké mám v úmyslu nyní. Zkrátka chci říci, že jsem sice lety letitá, ale křesťan poměrně mladý.

Prostě jsem se narodila znovu a tento nynější život znovuzrození beru jako hlavní a důležitější než své předešlé bezbožné bytí. I když i to mé křesťanství a život víry se neobešli bez kotrmelců a pádů. 

Proto jsem se vetřela mezi signálníky. Jsem sice letitá, ale mladistvá coby křesťan a mnoho věcí mívám ještě nesrozumitelných. Vlastně jsem oficiálně Katoličkou teprve dva roky. 

Moc mi pomáhají děvčata z naší modlitební skupinky, která je steně "stará" s mým katolictvím. Začala fungovat předloni před začátkem zimy.  Vetřela jsem se mezi převážně mladé ženy, když nás přišly ženy z vedlejšího městečka do našeho kostela oslovit zda bychom také založily svou skupinku. A tak máme naši skupinu MM -modlících se matek za děti. Komunita Solace. 

Cítím se mezi nimi jako ryba ve vodě a to i z toho důvodu, že se mi nedřilo u starší či sobě rovné generace najít jak bych to řekla jakési zapálení a mnohdy ani odpovědi týkající se určitých specifik KC, které mi třeba nejsou dosud plně srozumitelná.

I když bych starší generaci přeci jen křivdila, kdybych nedodala, že mám i staříčky manžele s nimiž vedem opravdu duchovní debaty a sdílíme se o věcech osobního duchovního rozměru víry. 

Musím dodat, že nedovedu být odmítavá k církvím nekatolickým a neberu je jako nepřátele. Vlastně jsem svým způsobem potrfená jakýmsi osobním ekumenismem.

Tak to je opravdu v kostce co se mi jevilo jako dobré o sobě zdělit ve snaze omluvit své vetřelství na mladistvé signály.