Co se vleče, neuteče.

Bylo před třetí odpoledne a obloha se krásně vyjasnila. Rozhodla jsem se, že Korunku Božího Milosrdenství se odmodlím v přírodě. Vzala jsem svého pejska a oba jsme si odpolední procházku užívali každý po svém a krásně. 

Když už jsme byli na zpáteční cestě, slyším zvuk skůtru a volání: " Á tak ty seš tady?" Dcera se vracela z okresního města, kde měla podepsat konečně smlouvu schválené hypotéky na zakoupení domku. - Však to také tvalo, než to prošlo všemi náležitostmi, s odhadem a dalšími nezbytnostmi.

"Tak už to máš vyřízené?" jsem zvědavá... "No nemám, pán v bance mi poradil, abych přijela až příští týden, protože od pondělka banka snižuje sazby úroků, na necelá 3procenta." Okamžitě mi naskočila vděčnos Pánu Bohu a děkování, že jeho prozřetelnost a ta zdánlivě vleklá doba s čekáním, zda ta koupě dopadne, či nikoli měla to správné načasování . "Ó Bože, ty vyslýcháš prozřetelně a dáváš víc, než co svěřujeme do tvého vedení. Děkuji Ti."